Zdobení jedličky, smrčku nebo borovice je u nás natolik zažitá, jako by pocházela z dávné minulosti. Přitom se do našich domovů dostala až po první světové válce.

–         Do té doby kouzlily vánoční atmosféru jehličnaté větve, zavěšené nad štědrovečerním stolem.

–         Tyto ozdobené větvičky měly přinášet štěstí do domu a ochraňovat jejich obyvatele.

–         Proto koledníci takové větve při svých obchůzkách rozdávali.

Nejprve si je zavěšovali do svých příbytků cechovní mistři, a to už v šestnáctém století. A jelikož lidé rádi přebírají to, co mají ti výše postavení, a ještě k tomu je to hezké, dostala se větvička brzy všude. V devatenáctém století byste těžko hledali domácnost, kde by tato voňavá okrasa chyběla. Jen katolické církvi se to moc nelíbilo, považovala to za pohanský zvyk.

Nejen liška Bystrouška je dílem pana Těsnohlídka

Lidé si ale na tento symbol Vánoc tak zvykli, že už si ho nenechali vzít a časem z větvičky vyrostl celý strom.

Ten se nejprve objevil v Německu,kde na něho zavěšovali
–         jablka
–         ořechy
–         perníčky
–         různé další dobroty
–         a později přidali zapálené svíčky.

Dnes už si neumíme bez stromku Vánoce vůbec představit. A to nejen doma, ale i na náměstích a některých návsích. Tento zvyk u nás zavedl spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který se svými přáteli našel v lese u Bílovic promrzlé sedmnáctiměsíční děvčátko. Roku 1924 postavili na náměstí v Brně strom, pod který měli nosit lidé dary pro opuštěné děti. Sbírka přispěla k otevření brněnského dětského domova a tradice Stromů republiky trvá dodnes.

Jen malá zajímavost na konec. Nevyšší živý vánoční strom byl v Tasmánii, měřil celé osmdesát čtyři metry. A dalo by se říci, že byl nejen vánoční, ale i obytný. Aktivisté chtěli tento několik staletí starý eukalyptus zachránit před těžbou, a tak se na něho nastěhovali a ozdobili ho roku 2003 třemi tisíci světýlek. Myslím, že ho viděl i Ježíšek.