Kapybaru známe především ze zoologických zahrad. Na první pohled vypadá jako přerostlý příbuzný nám dobře známých morčat, která jsou velice oblíbena především u dětí. Celé správné jméno tohoto sympatického zvířátka je „kapybara vodní“(Hydrochoerus hydrochaeris). Podle jména je jednoduché si odvodit, že tento roztomilý tvor má rád vodu a také se blízko ní zdržuje. Vyskytují se především v oblastech s tropickým podnebím a bohatou vegetací, sucho jako takové jim příliš nesvědčí díky jejich velikosti.

Opravdu velká kapybara může dosáhnout průměrné hmotnosti dospělého muže, dlouhá může být i přes jeden metr, výška kolem půl metru (jako i u jiných druhů, i zde je mohutnější samice). Jedná se tak o největšího žijícího hlodavce. Pochutnají si rádi na různých druzích trav a milují kůru ze stromů. Jejich oblíbenou pochoutkou je i meloun. Kožíšek má toto milé zvířátko barvy hnědé. Nohy mají v poměru k tělu kratičké s plovoucími blánami na předních a drápky na zadních. Pokud se kapybara bojí, vydává dost výrazné zvuky připomínající sirénu. Jejich předností je to, že se skvěle pohybují ve vodě, prostě jsou tam jako doma. Potomků mívají v průměru kolem pěti, výjimkou není ani vyšší počet, a to i dvakrát za rok. Dožívají se v průměru deseti let.

Kapybary mají bohužel také své nepřátele, těmi jsou kromě šelem např. i kajmani, kromě nich je jim nepřítelem i samotný člověk, který je loví pro jejich maso a srst a bohužel dost často i jen tak pro pobavení.
Možná vás překvapí, že se takové zvířátko dá i ochočit a naučit některým povelům, obzvláště když se jedná o mládě. Obyvatelé venkova ve Venezuely je mají v oblibě tak, jako my máme u nás pejsky. V naší zemi bohužel chov těchto sympatických hlodavců probíhá jen v ZOO, pokud byste si takového mazlíčka přáli ochočit, museli byste se přestěhovat do zmíněné Venezuely.