Plánování je hlavním nástrojem prosazování tzv. podnikových politik či jinak vymezených strategických i taktických cílů a koncepcí, které podnik přijal, a které se snaží naplnit. Někdy je omezováno pouze na vymezení věcných úkolů, které se stanovují s pomocí kvantitativních ukazatelů.

Na podnikovou politiku může mít přímou nebo nepřímou vazbu také rozpočet, a to pomocí plánových úkolů. Vazby mohou mít následující charakteristiku:
·         stanovuje hodnotové ukazatele v peněžních jednotkách,
·         stanovuje určité úkoly, přičemž jejich míra závaznosti bývá rozdílná buď podle druhu rozpočtu a úkolu, nebo podle způsobu sestavování či podle informací, které jsou k rozpočtování k dispozici, apod.,
·         sestavuje se na určité časové období,
·         zakládá se jednak na exaktně propočtených veličinách, někdy se však používají také odhadované veličiny.

Norma –jedná se o veličinu, která je stanovena nejprve v naturálních jednotkách (např. kilogramy, odpracované hodiny, apod.), následně se převede na hodnotové ukazatele (např. cena za jednu odpracovanou hodinu…). Normy se využívají nejčastěji při rozpočtování jednicových nákladů.
Limit –je považován za nejvhodnější způsob pro stanovení směrné veličiny. Může být vyjádřený hodnotově i naturálně, ale pouze za předpokladu, že je naturálně vyjádřený společnou měrnou jednotkou (například počtem pracovníků či normohodin). Rozlišujeme dvojí omezení limitu:
·         Limity, které vyjadřují horní omezení – zde je potřeba určit, zda se jedná pouze o limit směrný, podmínečně překročitelný nebo nepřekročitelný.
·         Limity, které vyjadřují dolní omezení – jsou využívány především u výnosů či výtěžnosti.
Cílem plánování a rozpočtování je stanovení úkolu a celkově zefektivnění rozhodovacího procesu. Díky správnému plánu a správně propočtenému rozpočtu může firma činit ta správná rozhodování a zároveň tak omezit možná rizika plynoucí z rozhodnutí.